23.kapitola - Grrr

15. září 2009 v 18:06 | Aranel van de´ Corvin
Dneska jsem se konečně dostala k pc a napsala další kapču....teď se na nějakej čas zase nedostanu k pc, takže další kapitolka nwm kdy bude, ale budu se snažit, aby to bylo co nejdřív...


" Co tu děláte, slečno?" ptá se Eragon, kterej přiběhl s Murtaghem.
" Chytám ryby." Vyplivnu vodu z pusy a protočím oči. Eragon s Murtaghem na čumí s otevřenou pusou.
" Co tak čumíte? Tak blbě zas nevypadám." Zašklebím se.
" Pink jsi to ty?" Bože! Kdybych dostala korunu pokaždý když mi někdo řekne tuhle větu, tak bych byla milionářka.
" Jsem to já?" zeptám se s údivem. Podívám se na sebe a začnu se osahávat. Eragon obrátí oči v sloup a Murtagh stojí jako solnej sloup( to je sloupů).
" Co tu děláš, Pink?!" Eragon ke mně natáhne ruku o pomůže mi z vody.
" Ále to víš, dostala sem chuť na ryby, tak jsem si řekla že si nějakou ulovím." Konečně už stojím na břehu.
" Ty máš šaty?!" diví se Eragon.
"Počkej," podívám sena sebe," jo mám. Jsi všímavej." Uznale pokývám hlavou. Eragon něco zavrčí.
" Co je bolí tě v krku?" zeptám se starostlivě. Murtagh se jenom zašklebí. Eragon to už nekomentuje.
" Pořád stejná. Tři roky a pořád stejná," mumlá Eragon.
" No ty pomlč." Stejně natvrdlej, ale dráždit ho nebudu.
" Murtaghovi upadl jazyk?" Ukážu na Murtagha, kterej se tváří jako masovej vrah. Eragon se na něho zaraženě podívá.
" No nic, nebudu vás rušit pánové," nadzvednu si totálně promočený šaty," jo a abych nezapomněla, hledá vás Arya." Pomaličku kráčím pryč od těch dvou nádher.
" Ty jsi mluvila s Aryou?"
vykoktá ze sebe Eragon.
" Jo. Mluvily jsme spolu. Proč?" Eragon se tváří nějak divně.
" Ale jen tak." Zakroutí hlavou.
"Zatím," mávnu na ně a jdu pryč. Musím se převlíct do suchýho. Slyším za sebou tichý hlasy Eragona a Murtagha. Docela mě mrzí, že se mnou Murtík nemluví. Vím, že jsem odešla rychle, ale měla jsem k tomu dobrej důvod. Doufám, že to pochopí.

Jsem zase na plese. Statečně se držím u stolů s občerstvení a vyhýbám se případným zájemcům o tanec. Doufám, že si nikdo nevšimne, že nemám boty. Šaty jsem sice vysušila, ale tak nějak jsem zapomněla kam jsem odhodila boty.
" Ahoj," pozdraví Arya a já se málem zadávím chlebíčkem. Arya se začne smát. No to je teda pomoc! Já tady málem natáhnu brka a ona se směje, ani mi nepomůže! Vrrr.
" Nazdar," pozdravím, když konečně do polykám zbytky chlebíčku.
" Pořád hledám Eragona," povzdychne si. Naliju Aryi a mě medovinu. Je výborná.
" Ten je s Murtíkem u jezera. Když jsem řekla, že ho hledáš, tak se tvářil všelijak. Udělali jste si něco?" Arya sklopí oči. To není dobrý. Vybídnu jí, aby pokračovala.
" Eragon mě požádal o ruku." Vyprsknu na Aryu medovinu, kterou jsem nestihla spolknout.
" Promiň, dneska není můj den." Raději položím skleničku na stůl.
" To nic." Kouzlem se usuší. Díky bohu za kouzla.
" A co jsi mu řekla?" Podle Eragonova výrazu to vidím na zápornou odpověď.
"Nic. Utekla jsem." Tomu se říká statečnost.
" Tak proto se schovával s Murtaghem u jezera." Už asi vím co probírali.
" A co mu řekneš, až ho najdeš?" Ano asi určitě ne.
" Že ho mám hodně ráda, ale miluji někoho jiného." Tak by mě zajímalo koho, ale teďka vyzvídat nebudu.
" Hodně štěstí," popřeju upřímně. Bude ho potřebovat. Arya ladně odpluje ze sálu. Super. Teď tu jsem zase sama.
"Můžu, slečnu, požádat o tanec?" Do prdele! Na pět minut přestanu dávat pozor a je to v tahu.
" Ehm, jistě." Otočím se na individuum, který mě zastihlo nepřipravenou. Je to nějaký starý chlap. Chytne mě za ruku a vede na parket nutno dodat, že se o tuho nakrucuje jako páv. Raději se koukám kolem sebe. Všichni na mě čumí, jak na svatej obrázek. " Nenápadně" se podívám na svoje šaty, jestli nejsem někde zakydaná. Nejsem, tak co mají zase za problém?
Po nekonečný hodině jsem opět na svobodě. Rychle uháním pryč ze sálu, než mě chytí nějakej dědula. Nezastavím se ani před palácem. Utíkám po nějaký cestě, která nejspíš vede někam do zapadákova. Zastavím se až za městem, protože mám takovej divnej povit, že mě někdo sleduje. Asi jsem paranoik. Pomaličku jdu po cestě, zajímalo by mě kam, a jedním očkem pozoruju okolí. Něco tu smrdí, a já to nejsem. Slyším za sebou kroky, ale neohlížím se. Třeba to je jenom nějakej opozdilec. Nejradši bych se přemístila, ale to teď nepřipadá v úvahu. Nikdo o mých schopnostech neví a kdybych teď z ničeho nic zmizela, tak by to bylo divný.
" Kampak, kotě?" ozve se až nebezpečně blízko.
Otočím se a spatřím nějakýho chlápka, může mu být tak třicet let, jak se na mě se zájmem kouká. Chjo, že si ti úchylkové nedají pokoj.
" Tak hele," otočím se na něj, když už mě to jeho pořvávání začne štvát," nikdy jsem tě neviděla a nic proti tobě nemám, ale jestli okamžitě nevypadneš, tak ti tu blbou palici urazím a pověsím si ji na zeď do obýváku! NĚJAKÝ OTÁZKY?!" Chlápek se zastaví v půlce cesty a čumí na mě, jak puk.
" A zavři tu hubu, než ti do ní vletí moucha." Jenom na mě mávne a odejde. Tak to by bylo.
" Víš to, že s tebe jde občas strach?" Sakra! Oni mě chcou dneska zabít.
" Víš to, že nejhorší smrt je z vyděšení?" odpovím otázkou. Podívám se směrem do lesa, odkud ten hlas vycházel, ale nikoho nevidím. Až když dojdu na okraj lesa, tak si všimnu muže s kápy přes hlavu.
" Bojíš se, že dostaneš úpal?" Ukážu směrem na kápy. Nic neříká, jenom mě pozoruje. Chvíli mi to šrotuje….šrotuje…..šrotuje a….
" Murtaghu?" ten hlas mi zněl povědomě, ale možná se jenom pletu. Přistoupím k němu a chci mu sundat kápy, ale chytne mě za ruku.
" A co když, jo?" Teď pro změnu čumím, jak pako já.
" Když jo, tak jo," vysoukám ze sebe "moudře". Občas si připadám, jak ten největší debil na světě.
" Kde je Eragon? Už ho našla Arya?" Nic. Žádná odpověď. Tak proč se k sakru ozýval, když se se mnou nechce bavit? Kašlu na to, jdu pryč, tady to beztak nemá cenu.
" Ahoj," rozloučím se a jdu do lesa. Neujdu ani deset metrů a někdo mě chytí za rameno, kdo jiný, než Murtagh.
" Hm?" Nic lepšího mě nenapadá.
" Proč jsi přišla?" zeptá se potichu Murtagh a já najednou nemám co říct. Podívám se mu do očí. Kamenný výraz. Huh, tak to mi na odvaze nepřidalo.
" Protože jsem se už vzpamatovala," řeknu nakonec pravdu. Murtagh nadzvedne obočí.
" Z čeho?" Podívám se na stranu, ale Murtagh mi natočí hlavu, aby mi viděl do obličeje.
" Z ČEHO?" začne z ničeho nic křičet a já sebou cuknu.
" Neřvi na mě," odpovím tiše.
" PROČ? PŘOČ BYCH NEMĚL?" Začne chodit okolo mě, jako tygr v kleci.
" Protože tě někdo uslyší." Mimo jiné.
" NO A? TAK MĚ NĚKDO USLYŠÍ." Začíná být docela vzteklej.
Pěstí praští do stromu.
" VÍŠ CO, KDYŽ TO CHCEŠ TAK VĚDĚT, TAK SE ZEPTEJ ARYI! JÁ NEMÁM NERVY TI TO VYSVĚTLOVAT. NAZDAR!" Naštvaně se otočím a jdu pryč. Miluju tu rozmanitost života, každém den mě nasere někdo jinej!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Je super!! 43.9% (226)
Jo ujde 17.3% (89)
Dal by se vylepšit 19.2% (99)
Nelíbí se mi 19.6% (101)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama