Pobertovská povídka 13

23. června 2009 v 12:36 | Kikina |  Pobertovská povídka
13. kapitola - Konec

Rychle jsem se rozběhla po schodištích školy, odhodlaná říct Siriusovi, že ho mám ráda, ale že potřebuju ještě čas. Prostě když nechci nebo se necítím, tak vyvádím děsný věci. Dolezla jsem před obraz Buclaté dámy a řekla heslo. Vstoupila jsem do společenské místnosti a tam seděli Pobertové bez Siriuse. To je divné. Hodně divné…
"Kde je Sirius??"zeptala jsem se rychle
"V komnatě nejvyšší potřeby, ale nechoď tam!!"varoval mě James
Všichni se po sobě podívali, ale já nečekala na jejich odpověď. Rychle jsem vyběhla zase na chodbu a rázovala jsem si to přímo ke KNP se strachem, co tam najdu. Před vchodem do komnaty mě zastavil James trochu zpocený.
"Nedělej to, prosím"žádal mě s umučeným výrazem
"A proč??"zeptala jsem se podezřívavě
"On tam s někým je"zašeptal sotva slyšitelně
Stála jsem tam, jako když mě opaří. On tam s někým je. Pane bože!! Snad s tím někým… Pane bože jen to ne. Rychle jsem vešla do komnaty. Sirius tam ležel na Angele. Spali spolu. Vášnivě se líbali a intenzita polibků vrcholila se vzrušením. Nakonec se oba dostali do orgasmu. Jen jsem tam stála jak tupec a pozorovala to. Nic jsem neudělala. Po chvíli jsem sebou praštila o rám tak silně, že sebou oba škubli. Když mě zahlédla Angela, usmála se jako Bohyně pomsty, co vždycky vítězí. Za to Sirius ten se tyčil pořád nad Angelou a koukal jak puk. Snažila jsem se zhluboka dýchat, abych nezačala brečet. Zajela jsem si levou rukou do vlasů. Jen jsem začala nasraně kývat, otočila jsem se a práskla obrazem, aby se místnost uzavřela. Koukala jsem se na Jamese. Měl sklopenou hlavu. Moc dobře věděl, na co se teď zeptám…
"Kolikrát už"řekla jsem klidně
"Potřetí"zašeptal
Musela jsem se otočit zase jinam, abych nevybuchla. Teď už jsem se ale psychicky zhroutila. Brečela jsem jako o život. Rozběhla jsem se kolem Jamese a strčila do něj, abych mohla projít. Cestou jsem shazovala obrazy ze stěn, jak jsem byla naštvaná. Ale co naštvaná. Jak já byla zklamaná. Buclatá dáma ze mě měla málem šok. Nakonec mě pustila dovnitř. Vlítla jsem do pokoje jako dělová koule a přihnala se k mému nočnímu stolku. Byli na nich vyřádkovaní plyšáci a pár dárků od Siriuse. Dominantou celého stolu byl černý vlk vyřezávaný z třešňového dřeva. Všechno jsem rychle jedním pohybem ruky shodila a začala to brát do náručí. Lili s Ninou se za mnou hnaly. Namířila jsem si to přímo do společenky. Tam už stál James a koukal na mě jako puk. Všechny věci od Siriuse jsem nesla k nim do pokoje. Některé se mi podařilo dokonce spálit. Pak jsem se vrátila zpátky a tam začala naplno bulit, ale jen v koupelně. Tam jsem se zamkla a nikoho tam 3 hodiny nepustila. Nakonec mě obměkčila Lili s Ninou a tak jsem je pustila dovnitř.
"Jsem stejná slepice jako ty ostatní"brečela jsem"Jsem kráva blbá, která mu naletěla"vztekle jsem praštila pěstí do zrcadla

Ihned se celé sesypalo. Mě na kloubech zůstaly jen krvavé řezné rány. Koukala jsem na ně jako na největší zázrak světa. Bolelo mě to, ale přesto jsem se nebála udělat si bolest. Naopak mi to ohromně pomohlo. Konečně jsem přestala bulit a podívala jsem se na Lili s Ninou.
"Renčo, odešly jsme od Pobertů"řekla Lili
"To jste nemusely"usmála jsem se
"Já se teď vykoupu, když dovolíte"řekla jsem
"A půjdeš s námi na večeři??"zeptala se Nina
"Dnes ne, už bylo toho dobrodružství za dnešek dost"usmála jsem se a holky vyšly z koupelny
Pustila jsem si na sebe horkou sprchu. Byla příjemná a při ní jsem úplně zapomněla na své problémy. Když jsem vodu zastavila, vypadala koupelna jako sauna. Oblékla jsem na sebe černo modré pyžamo s žirafou a vkradla se tiše do pokoje. Nechtěla jsem tam potkat Angelu, nebo Lindu. Naštěstí v pokoji nikdo nebyl. Vzala jsem si deku, uvařila si kakao a šla si sednout do společenky. Rozdělala jsem oheň v krbu a dívala se hypnoticky do rudých, vysoko šlehajících plamenů. Potichu jsem srkala horké kakao a příjemně jsem se rochnila v křesle zabalená až po uši v dece. Cítila jsem se zase v bezpečí a mírně se mi začaly klížit oči. Najednou se otevřel vchod do společenky. Neviděla jsem, kdo vešel, ale víc jsem se zavrtala do křesla, aby mě ten někdo neviděl. Pomalu došel ke křeslu a posadil se pár metrů ode mě. Ten někdo byl Sirius!! Zase mě zamrazilo. Koukal se bezduše do plamenů a opíral si hlavu o spánek. Ani jsem nedýchala. Jedním nenápadným pohybem jsem zhasla oheň v ohništi a narychlo se zvedla. Pádila jsem do svého pokoje. Deku jsem nechala na místě a zamkla jsem se v pokoji. Někdo na mě klepal, ale já neotevřela. Viděla jsem, že jen někdo něco položil před mé dveře. Opatrně jsem nakoukla ven a pohlédla na zem. Ležela tam červená deka, už složená. Na ní ležel erb rodiny Blacků. Byl připnutý hned na povrchu deky. Vystoupila jsem na chodbu a chvíli koukala na nádherně lesknoucí se znak. Pomalu jsem se ohnula pro deku. Jemně jsem jí popadla do ruky a chvíli zaváhala. Nakonec jsem k ní přičichla. Voněla přesně podle očekávání. Jemná skořicová vůně slastně putovala do mého nosu. Chvíli se mi zdálo, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se směrem ke schodišti a zahlédla oči barvy bouřkových mračen. Chvíli jsem se soustředila a nakonec se mi zostřil zrak, jako tenkrát večer, kdy na nás zaútočil Remus přeměněný ve vlkodlaka. Můj zrak se prohnal chodbou a zastavil se u černého vlka. Nepochybovala jsem o tom, kdo to je. Věděl moc dobře, že ho pozoruji svým ostřížím zrakem. Přesto neutekl.
"Myslím, že budeš spokojenější ve společnosti více žen"řekla jsem"Ty víš, co tohle znamená"mluvila jsem dál"Konec"řekla jsem jako poslední slovo
Vlk smutně zakňučel, ale to mě více popudilo, než abych ho litovala.
"Způsobil sis to sám Siriusi!!"ječela jsem na celé kolo"Já tě nikdy nepodvedla na rozdíl od tebe. Přestal jsi mi věřit a to nás pomalu rozdělovalo. Asi to tak má být. Asi nepatříš nikomu. Nikdy se neusadíš. Pořád budeš ten přelétavý Sirius, kterého zná celá škola pod přezdívkou Casanova"domluvila jsem"Sbohem"rozloučila jsem se už vážněji
Sice jsem se s ním loučila, i když jsem moc dobře věděla, že se ještě potkáme a ne jednou. To loučení znamenalo konec našeho vztahu, prostě všeho, co jsme prožili. Mrzelo mě to. Od teď to bude všechno jiné. Budu se bát vyjít na chodbu. Úchylky od pana Blacka mi budou dělat neustálé potíže. Nečeká mě v příštích dnech nic hezkého. Musím se připravit a doufat, že to překousnu co nejdřív. Zalezla jsem do pokoje a zavřela za sebou. Vyndala jsem z deky znak Blacků, který mi Sirius daroval a dala ho do šuplíku. Nevím, proč jsem to udělala, ale asi to pro mě mělo nějaký význam. Přihodila jsem ho i k černému vlkovi, který také náhodně zůstal v mém šuplíku. Všechny ty věci jsem zaházela pergameny a knihami. Hned jsem si šla lehnout a celá unavená z těch událostí jsem usnula hlubokým spánkem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti Pobertovská povídka??

Je suprová 60.3% (35)
Jo docela ujde 20.7% (12)
Nečetl/a jsem ji 10.3% (6)
Nelíbí se mi 8.6% (5)

Komentáře

1 MiHaRu MiHaRu | Web | 23. června 2009 v 18:31 | Reagovat

super!!!!

2 alexeja alexeja | Web | 24. června 2009 v 14:06 | Reagovat

Pěkné, musím si přečíst více tvých povídek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama